Klára Vomáčková aka Fit and Tasty vyznává komplexní pohled na zdraví člověka. Školí pro Fitness institut, působí jako asistent na fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, a především pracuje jako fyzioterapeutka a trenérka. Dneska se s ní pobavíme na téma příprava na těhotenství a porod, tak pozor, jednou se vám to může hodit.
Ano i ne. Pro hodně žen je období těhotenství radostnou novinou a mnohé ženy chtějí pro své tělo to nejlepší. Chtějí cvičit a často neví, jaká jsou případná omezení. V tom horším případě se mohou objevit bolesti pohybového aparátu. S tím vším dokáže specializovaná fyzioterapie pomoci.
Mezi problémy, které ženy nejčastěji potrápí, jsou bolesti pohybového aparátu (záda, nohy, hrudník), ale také třeba pocity nedostatku dechu. Někdy také řešíme neoptimální polohu miminka. No a někdy to není ani bolest nebo nějaká komplikace, ale pouze nejistota, co můžu nebo nemůžu cvičit. I v tom je fyzioterapie budoucím maminkám po ruce.
Fyzioterapeutka ideálně zjistí příčinu potíží a s ní dále pracuje. Například neoptimální stoj a s ním spojené bolesti zad, nebo píchání v oblasti beder z důvodu blokády nebo nerovnoměrného zatížení nohou a podobně. Pokud se něco takového vyskytne, pak v rámci terapie využíváme různé přístupy a metody, například metodu L. Mojžíšové, DNS (dynamická neuromuskulární stabilizace), Klappovo lezení a další. Často však bolest v jednom místě má i vzdálenější příčinu, například bolest hlavy může mít souvislost s bederní páteří nebo třeba nohama.
To je vždy individuální. Obecně ale během I. a II. trimestru můžeme pracovat na správné aktivaci pánevního dna a III. trimestr se již věnujeme jeho uvolnění a relaxaci.
Obrovský. Pohyb je pro samotný porod velmi důležitý, zvlášť ve smyslu, aby měla žena možnost se hýbat. V přípravě na porod tedy třeba ve III. trimestru pracujeme s pozicemi které pomáhají rozvolňovat pánev a uvolňovat ji. Zároveň pracujeme s dechem a celkovou relaxací.
Například rebozo nebo šátek, ale to není čistě fyzio technika. Potom samotné pozice a cvičení, případně relaxace. Nic z toho ale není ale čistě fyzioterapeutická záležitost.
Spíše „připravené“ tělo. Fyzioterapie není jen pasivní proces, kdy se žena odevzdá a po hodině se probudí a odchází. Během terapie spolu žena a fyzioterapeutka mluví, edukuje ženu a seznamuje ji ideálně se změnami, které se během porodu dějí. Takže za mě je to hodně o tom, že žena ví, co má vlastně čekat. A také, jaká je její úloha během procesu porodu.
Ano, dle mého názoru je zbytečné řešit toto v nemocnici pár hodin po porodu. Žena je často ráda, že zvládne obstarat miminko. V nemocnici by měla být ideálně seznámena se zásadami typu, jak se zvedat z lůžka, jak zvedat miminko, jak pečovat o jizvu (po císařském řezu, poranění nebo nástřihu). A poté odkázána na fyzio, které by měla navštívit cca po pěti až šesti týdnech po porodu.
Stoprocentně péče o jizvu, pohybové stereotypy a celkově znovuobnovení aktivity břišních stěn, a to hlavně v kontextu celého těla.
Během šestinedělí to není žádné záměrné cvičení, ale spíše vnímání svého těla. Šetření se, netahat nic těžkého, naučit se znovu aktivně stát. Po šestinedělí začít s aktivacemi, případně relaxacemi. Zde bych postupovala dle případných potíží. Za nejdůležitější považuji umět správně stát, protože můžu cvičit na podložce 10 minut dokonale, ale pokud zbytek dne stojím nevhodně, tak si moc nepomůžu.
Individuální. Každá žena je jiná. Jedna může mít diastázu, která bude mít třeba i 10 cm a zde bude potřeba začít úplně jinak než žena, která nemá diastázu vůbec, ale má močovou inkontinenci. Obecně by návrat k pohybové aktivitě měl být postupný. Pánevní dno dostalo během porodu dost zabrat a trvá nějakou dobu než se opět stáhne a plní dobře svou funkci i proti odporu (ten vzniká při cvičení a se zátěží o to větší). Praxe mi potvrzuje, že není kam spěchat. A často ženy, které začínají brzy a začínají například cvičením břicha, se častěji potýkají právě s inkontinencí nebo poklesem pánevního dna.
Rozhovor s Klárou Vomáčkovou vedla Milena Toman.