O sestavování jídelníčků a nebezpečí na internetu s Andreou Mokrejšovou

Na co si dát pozor, když potřebujete poradit ve výživě? Jak poznat podezřelý jídelníček? Jak vypadá konzultace s profíkem a co všechno se při ní probírá? Dozvíte se v rozhovoru Andy Pavelcové s nutriční terapeutkou Bc. Andreou Mokrejšovou, lektorkou Nutri akademie.

Andrejko, ve světě výživy se pohybuješ už několik let. Co je podle tebe největší riziko pro člověka, který chce začít lépe jíst? 

Nejvíc mě děsí asi to, že jsou tu pořád lidi bez potřebných znalostí a vzdělání, kteří radí ohledně výživy. Ať už tvorbou jídelníčků, nebo hlásáním informací o výživě na sociálních sítích a v dalších médiích. 

A kdybychom mluvili konkrétně?

Do téhle pozice se často staví (food)blogerky. Jenže to, že umíš dobře vařit a hezky to nafotit, neznamená, že bys měla někomu radit o výživě. I když sis možná přečetla pár populárně naučných (často kontroverzních) knížek nebo článků o výživě.

Jaká další nebezpečí na internetu číhají?

Dech mi berou i nejrůznější diety, které se neustále objevují. Detox od žlučových kamínků, vyřazení lepku za účelem tohoto, omezení sacharidů za účelem tamtoho. Bohužel se objevují i horší případy. Naposled jsem jen nestačila zírat, když jsem viděla kávu na hubnutí, která obsahovala dopingovou - tedy zakázanou - látku, nebo alkohol, který byl propagován jako preventivní látka vzniku diabetes mellitus. Jsou to lži a navíc zdraví velmi nebezpečné.

To mi připomíná jednu naši lekci v akademii...

Přesně vím, kterou myslíš! To bylo tenkrát, když mi přišla zpráva, ve které mi nějaká společnost nabízela spolupráci s finanční odměnou, pokud budu propagovat jejich pilulky na hubnutí. Ale byl v tom háček. Měla jsem pořídit fotku před a po. Jednu fotku jsem tedy měla vyfotit ve své aktuální (pozn. Andy: štíhlé) podobě, na tu druhou jsem neměla zhubnout po pilulkách, ale jednoduše jsem měla nabrat alespoň 10 kg, vyfotit se a tuhle fotku pak označit jako tu před. Prostě fotky prohodit. Hrozný. Já pochopitelně odmítla, ale je možné, že jsou lidé, kteří na to kývli. A to je vážně děsivý.

Podle čeho poznám, že mi jídelníček dělá nekvalifikovaná osoba?

Těch věcí může být víc. Jako první by sis měla vždy zjistit, kdo daná osoba skutečně je. Jaké má vzdělání a praxi.

Takový člověk by se měl zeptat na to, kolik ti je let, kolik vážíš, měříš, zda chceš redukovat, ozdravit jídelníček nebo třeba přibírat. Dalšími body by měla být pohybová aktivita, pracovní režim, množství spánku a tak dále, jedná se zkrátka o podrobnou analýzu tvého životního stylu.

Velmi důležitou součástí by také měla být analýza aktuálního jídelníčku. Výběr potravin, množství jídla, frekvence. Zjistit, proč tahle jídla jíš, někdy se totiž jídlo stává prostředkem k tomu, jak řešíme nějaké emočně vypjaté situace. 

V jakém momentě by mi jídelníček měl připadat podezřelý?

Třeba pokud se s tebou člověk, od kterého chceš jídelníček, nespojí a neprovede s tebou podrobný rozhovor. Případně pokud ti chce jídelníček zaslat ještě v ten den, kdy se mu ozveš. To raději rychle pryč a peníze zpátky do peněženky. Tohle určitě jídelníček na míru nebude. 

Máš vlastní praxi. Jak vypadá tvůj první kontakt s klientem?

Už před první konzultací potřebuji znát od klienta několik informací. 

V prvním kontaktu, tedy přes e-mail, se hned ptám, proč mě daný člověk oslovil? U pacientů je to především pomoc s úpravou stravy tak, aby vyhovovala vyváženosti a zároveň jejich danému onemocnění (má specializace je nefrologie, což je často dost komplikované). 

Klienti nejčastěji chtějí upravit hmotnost, ale neomezuje se to pouze na hubnutí. Lidé mě oslovují i kvůli přibírání a ženy pak třeba kvůli návratu menstruace. A pak je mnoho těch, které trápí například pálení žáhy, atopický ekzém, zažívací problémy nebo třeba intolerance.

Zároveň je poprosím, aby mi dva dny předem zaslali zapsaný jídelníček včetně pohybového a pitného režimu ze 3–5 dní, který si před naší 1. konzultací vyhodnotím. 

Jak vypadá samotná konzultace?

Na 1. konzultaci mám díky přípravě rovnou představu, jak se člověk stravuje, jaké má zvyklosti a na co se mám zaměřit při sestavování jídelníčku. Na místě pak klienta změřím na InBody a výsledky společně rozebereme. Projdeme si množství svalové a tukové hmoty a jejich rozložení po celém těle. Vysvětlíme si, co jednotlivá čísla znamenají a jak na nich případně zapracovat. 

Co je ještě důležité?

Bavíme se vždy o návycích daného člověka. O jeho pohybové aktivitě teď, ale i v minulosti, o spánkovém režimu, zdravotním stavu a omezení, o pracovním nasazení, míře stresu atd. Než se dostaneme k samotnému stravování, chvilku to trvá, protože velmi důležité jsou i další aspekty života - pohyb, cvičení, spánek, práce, psychika. 

U stravy pak řešíme, jak často se klient nejraději stravuje, jaká jídla preferuje. Bavíme se o konkrétních potravinách, které má rád, a hledáme různé alternativy, jak by jídelníček mohl být poskládaný. 

Kolik informací tak během konzultace nastřádáš?

Z každé konzultace mám popsané minimálně 3 A4 ve wordu s poznámkami, na jejichž základě pak tvořím stravovací plán.

Za jak dlouho jsi průměrně schopná sestavit jeden jídelníček?

Fuu. 

Když nebudeme počítat vyhodnocování stávajícího jídelníčku, e-maily a konzultaci, tak je to tak v průměru 5–7 hodin. Součástí totiž není jen samotný rámcový jídelníček, kam se snažím dát vždy co nejvíce možných potravin, aby měl klient bohatý výběr. 

Tyto potraviny pak musím napočítat na množství, aby v různých kombinacích dávaly smysl a měly podobné rozložení živin a energie. Nelze totiž mít každé jídlo výživově naprosto stejné, to by člověk musel jíst pořád stejná jídla. A ani není účelem jíst každý den na gramy makroživin přesně. Každý den je jiný a záleží na celkovém obrazu, nikoliv na maličkostech. 

Končí to sestavením jídelníčku?

Nene. Má to více částí. Ještě před samotným stravovacím plánem udělám takový úvod, kde klientovi shrnu, na čem jsme se domluvili a co v jídelníčku beru v potaz. Vysvětlím mu základní výživová doporučení, informace o makroživinách nebo výběru potravin, na co se společně zaměříme v konkrétním případě a jak budeme dále postupovat.

Ke stravovacímu plánu přidám také poučky o pitném režimu a konkrétní tipy pro daného člověka. Délka této pasáže hodně závisí od toho, jak to má, nebo naopak nemá klient zmáknuté teď.

Jak moc je to komplexní? Radíš i se cvičením?

Součástí je samozřejmě i kapitola pohyb a cvičení, ale nesestavuju tréninkové plány. Myslím si, že je lepší, když lidé chodí cvičit, nebo jdou alespoň jednou za fyzioterapeutem, který jim ukáže, jak a jaké cviky provádět, probere s nimi techniku, frekvenci, intenzitu atd. 

Nicméně se v rámci své praxe věnuji tomu, jak například navýšit běžný pohyb podle domluvy s daným pacientem, a upozorňuji, že pokud by se jeho intenzita či frekvence měnila, tak je potřeba upravit i stravovací plán.

Co všechno ještě v tvém stravovacím plánu najdu?

Můj stravovací plán obsahuje i příklad 3 dní, jak by mohl jídelníček vypadat. Je to tedy praktická ukázka, jak se dá s rámcovým jídelníčkem kouzlit do aleluja a určitě se nemusí omezovat na 10 pokrmů, jak to často v některých jídelníčcích bývá.

K jídelníčku přikládám vždy i několik receptů na nutričně hodnotnější moučníky nebo jiná jídla, třeba variantu k běžným houskovým nebo bramborovým knedlíkům atd. To už záleží i na naší dohodě.

V samotném závěru jsou pak tipy k nakupování jednotlivých skupin potravin. Na co si dát pozor, co upřednostnit. I takové nakupování pak může být pro někoho malý oříšek, protože se některé pokrmy velmi chytře tváří podobně, ale z výživového hlediska jsou úplně jinde. Příklad může být celozrnné a cereální pečivo, nebo třeba selský a smetanový jogurt.

Co za údaj mi dá InBody, se kterým pracuješ?

InBody funguje na principu bioimpedance, což je metoda měření, která vlastně popisuje odpověď organismu na střídavý proud o nízké intenzitě. 

Takže do mě pouštíš elektřinu?

Trochu jo. Podle toho je proveden odhad složení těla. Princip je totiž v tom, že svalová tkáň se díky obsahu vody stává dobrým vodičem a naopak tuková tkáň se chová jako izolátor.

Funguje to stoprocentně?

Je tu několik bodů, které mohou měření nevhodně ovlivnit: vysoká teplota místnosti, nedostatečný odstup od konzumace stravy, nedostatečná nebo naopak přílišná hydratace, opakované měření v rozdílnou dobu atd. 

Hodnoty tedy nejsou stoprocentně přesné, ale jsou velmi blízké realitě. Nejvíce sledujeme poměr svalové a tukové hmoty. Nejde totiž tolik ani o jejich absolutní hodnoty, ale především o jejich poměr. Na měření můžeme také vidět celkovou hmotnost, která ale také nemusí být tolik vypovídající, jako právě zmíněný poměr tuku a svalů. Dále zjistíme segmentální rozložení svaloviny na těle a při dalších měřeních zaznamenáme vývoj jednotlivých hodnot v grafu, což je super, protože člověk hned vidí, zda a o kolik se někam posunul.

Doporučuješ klientům vážit se?

Vážit se úplně nedoporučuju, vážení a měření probíhá u mě v poradně. Frekvence záleží na rozhodnutí klienta, ale já jsem ráda, když se vidíme jednou za zhruba 4 týdny. Pokud se chce někdo měřit sám, tak doporučuji 2týdenní rozestup, aby se opravdu mohlo něco prokázat. Navíc by vážení mělo probíhat vždy za podobných podmínek. U žen pak nedoporučuju vážení v době menstruace, kdy může hmotnost narůst o 2–4 kg kvůli vyššímu obsahu vody v těle.

Co vidíš jako největší nebezpečí, pokud sestavuje jídelníček někdo, kdo tomu nerozumí? 

Jako největší úskalí vidím asi to, že to lidi odradí od snahy se sebou něco dělat. Jídelníček je často sestaven tak nesmyslně, že ho nemůžeš dodržet, a tak to hned vzdáš. Ti nejvíce otrlí jedinci se kousnou a vydrží déle. 

Kolegyni do nemocnice před třema lety dovezli paní potom, co 6 týdnů hubla na přísné nízkosacharidové dietě a následně se vrátila k běžnému stravování kvůli závažným obtížím. Trpěla na krátké stavy ztrát vědomí, měla otoky končetin, 3 dny nemočila, měla vzedmuté břicho, bledou kůži a odchylky minerálních látek od normy. Ukázalo se, že trpěla tzv. realimentačním syndromem – což je narušení metabolických procesů a může vést k vážnému poškození zdraví a ohrožení života daného jedince.

Nehezký osud měla také sestra jedné mé klientky. Po ukončení podobné diety a následném přejídání, které začalo v důsledku předchozího dlouhodobého nedostatku příjmu, se dostala až do stavu tzv. prediabetu. Není to tedy stav, kdy už trpíš cukrovkou, ale glykémie v krvi se zvýší nad normu a musíš si tedy cukr v krvi víc hlídat, aby ses postupně nedostala až do stavu cukrovky. 

Tohle jsou samozřejmě extrémy. Co vídám nejčastěji, je spíš poškození psychiky. Lidé se začnou bát jíst určité potraviny a vytvoří si nevhodné návyky a bloky. S tím se pak musí pracovat.

Což je asi skoro nejtěžší, viď?

Je. Ale víš... když se to podaří, tak je to taky to nejkrásnější. 

.

Líbil se vám rozhovor?

Sdílejte ho dál nebo si v Nutri akademii pusťte lekce s Andreou.