Výživa

Rozhovory

Jsou jídelníčky v nemocnicích nezdravé a co obnáší práce klinického nutričního terapeuta s Terezou Vágnerovou

S nutriční terapeutkou Mgr. Ing. Terezou Vágnerovou jsme si povídali o práci nutričního terapeuta v nemocnici, vyprávěla nám, jak vypadá její den, co řeší nejčastěji za případy a v neposlední řadě i to, co jí na její práci baví. Tereza působí při Oddělení nutričních terapeutů Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a jako odborná asistentka Geriatrické kliniky 1. LF UK. Studuje doktorandský studijní program Preventivní medicína a epidemiologie. Zároveň je jedním ze zakladatelů České asociace nutričních terapeutů, kde se dále angažuje jako členka Výkonného výboru. Věnuje se výzkumu v oblasti sarkopenie a sarkopenické obezity, dietetiky a nutriční biochemie na národní i mezinárodní úrovni.

Co je vlastně práce klinického nutričního terapeuta?

Na tuhle otázku většinou odpovídám otázkou zpět. Jak si myslíš, že taková práce vypadá? Většinou dostávám odpověď, kterou očekávám, ale neshoduje se s realitou.

V ideálním světě – a tohle říkám, protože v mnoha nemocnicích ideální svět ještě nenastal a možná ještě nějaký pátek nenastane – klinický nutriční terapeut řeší vše od úpravy stravy pro nekomplikovaného obézního diabetika až po náročnou umělou výživu do střeva nebo do žíly u pacienta s multiorgánovým selháním. Je to nesmírně zajímavá a vysoce odborná práce vyžadující znalosti, ale i trochu odvahy.

Takže jídelníčky na míru si u tebe neobjednám?

Jídelníček na míru si u mě žel bohu neobjednáš, není to součástí náplně mojí práce, i když pár obézních pacientů v ambulanci mám, přiznávám bez mučení. 

Co každý den v práci řešíš za případy?

Vlastně každý den něco jiného. Žijeme teď v malinko jiném světě, než na který jsme zvyklí, kliniky se nám plní pacienty se SARS-CoV-19 a my si víc než dřív uvědomujeme, jak je zdraví křehké a výživa důležitá. 

Obvykle řeším vyhublé, křehké, podvyživené seniory, dědečky a babičky, kteří se pro demenci, celou řadu chorob nebo celkové vyčerpání nejsou schopni sami o sebe postarat, najíst se, nakoupit si, připravit si stravu. Řeším onkologické pacienty s nechutenstvím, zvracením mezi cykly chemoterapie, pacienty po cévní mozkové příhodě s poruchou polykání a teď čím dál častěji pacienty v kritickém stavu se selhávajícími orgány, na přístrojích, plicní ventilaci a umělé výživě.

Jak vypadá tvůj kontakt s pacienty?

Jak kdy. Někdy si ty šikovnější vyzpovídám, vyšetřím, společně se spolu zasmějeme a vídáme se každý den, někdy to bývá horší, když jsou pacienti dementní a zmatení, někdy přímý kontakt není možný vůbec, to když jsou v umělém spánku, sedovaní.

Chtějí pacienti v úpravě stravy spolupracovat, nebo se setkáváš i s nezájmem cokoliv změnit?

Z povahy klinik, které mám na starosti, tohle není úplně na denním pořádku. Je jasné, že seniory něčemu novému učit není úplně jednoduché a mnohdy ani účelné.

Většina mladších (a to je u mě taky trochu pojem, protože pro mě 80 let není žádný věk) pacientů spolupracuje ráda zvlášť, když jim nějaká choroba (třeba právě cévní mozková příhoda) dala za uši. 

Mají pacienti občas zkreslené představy o zdravé stravě? Chtějí zkoušet různé očisty/procedury, aby se zlepšil jejich zdravotní stav?

Tady se asi budu opakovat, z povahy mých klinik se s tímhle úplně nesetkávám, ale je pravda, že pár experimentů u neurodegenerativních onemocnění nebo u onkologických pacientů jsem zaznamenala a žádná legrace to nebyla.

Když mi v nemocnici nechutná, přijdeš a nabídneš mi nějakou alternativu jídla, která mi chutná?

V tomhle máme výhody, naše nemocnice je pokroková a vedení nakloněné k inovacím. Tou první je, že v minulém roce byla mezi standardní diety zařazena nová, tzv. dieta č. 3FIT, která dle Metodického doporučení pro zajištění stravy a nutriční péče jakožto výsledku dvouleté práce a spolupráce Ministerstva zdravotnictví, Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče a České asociace nutričních terapeutů splňuje veškeré požadavky Světové zdravotnické organizace na racionální stravu. Tudíž pacientům, především těm mladším, můžeme nabídnout výtečné a zdravé jídlo, které je i krásně nutričně vyladěné

Druhou výhodou je to, že máme v naší nemocnici poměrně velký tým nutričních terapeutů, a pokud bys byla třeba onkologická pacientka s nechutenstvím nebo měla nějaký specifický požadavek, nutriční terapeut přijde a vytvoří s tebou kompletně individuální jídelníček tak, aby ti to vyhovovalo a zároveň pohlídá, abys dostávala vše, co dostávat máš.

Zmiňuješ tým nutričních terapeutůjaký je rozdíl mezi nimi a tebou? Řešíš ty jen akutní případy?

Mezi námi není rozdíl, pracujeme jako jeden tým, náplň práce je obdobná, jen se liší zaměření oddělení a “nutriční problémy” pacientů. Pacienty si předáváme mezi klinikami, komplikované pacienty řešíme na tzv. nutričním semináři, diskutujeme s vedením a navrhujeme další plán péče.

Je pravda, že se v nemocnici často servíruje nezdravé jídlo, aby to pacienti jedli? Nebylo by lepší jim v takovém případě dávat raději výživu jiným způsobem? Do krevního oběhu nebo hadičkou, aby bylo výživnější? 

Nezdravé jídlo je trošku pojem, který já osobně nemám ráda. Je pravda, že kromě diety č. 3FIT u nás existuje dieta č. 3MAL (malnutriční), která je určena pacientům, u kterých si přejeme, aby na hmotnosti nabrali. 

Pokud máš 90letou hubenou a křehkou babičku s umělým chrupem zvyklou na určitý druh stravy, pravděpodobně se jí salátem z červené řepy se zakysanou smetanou a slunečnicovými semínky (a ano, to máme na jídelníčku zrovna zítra) nezavděčíš. Když ji ale necháš připravit poctivou svíčkovou z kořenové zeleniny s karlovarským knedlíkem, to je najednou radosti a chuti do jídla i do života. 

Podporujeme je samozřejmě i specifickou umělou výživou, tzv. sippingem, ale klasická strava, pokud je možná, je vždy lepší a preferovaná

Proč je u starších lidí strava tak důležitá, není už na změnu jejich návyků pozdě?

Pozdě není asi nikdy, když to podmínky dovolí. Já mám v péči spoustu pacientů, kteří takové rozhodnutí už kvůli kognitivnímu deficitu neudělají.

Nicméně podpora zdravého stravování a péče o příjem co nejkvalitnější stravy ve vyšším věku je naprosto nezbytná.

Obezita je velký celosvětový problém, mohla bys popsat, z jakých důvodů je nebezpečná? Je toho víc než jen infarkt myokardu?

Obezita je onemocnění s více než 150 různými přidruženými chorobami, které pacienta omezují, zhoršují jeho zdravotní stav, zhoršují prognózu, vedou k předčasnému úmrtí a výrazně zhoršují kvalitu života. Je to problém i v seniorském věku.

Já se ve výzkumu a disertační práci dlouhodobě zabývám specifickým typem obezity - tzv. sarkopenickou obezitou, kde se potkává jak přítomnost nadbytku tukové tkáně, tak ve stejný čas i výrazně snížené množství svalové hmoty. A to je, panečku, teprve problém.

Točí se nejvíc léčebná strava kolem obezity, nebo je tam i hodně třeba mentálních anorektiků? Jsou ještě další případy, kdy se strava řeší, nebo jsou to primárně tyhle dva extrémy?

Léčebná výživa, teď myslím tu léčebnou výživu v nemocnici, se zaměřuje především na akutní problémy – stavy bezprostředně související s hospitalizací – např. cévní mozkové příhody, nádory, srdečně cévní příhody, nehojící se rány apod.

Je pravda, že “dietní” léčba příčin takových onemocnění se za pobytu na nemocničním lůžku příliš neřeší, ale to není chyba. Taková léčebná výživa totiž patří do ambulancí, třeba k preventivním prohlídkám u praktického lékaře apod. A prevence v této oblasti je skutečně podhodnocená, zvlášť v této době.

Co tě na tvé práci naplňuje, co ti dává smysl?

Já mám od malička ráda složitosti, co není výzva, mě nebaví, a klinická výživa je složitá a náročná, je to výzva.

Je úžasné vidět, jak něco v základu tak banálního může tolik pomoci, pokud víš a umíš. Onkologickým pacientům pomáháme adekvátní výživou dokončit celé cykly léčby, pomáháme jim zachovat soběstačnost a vrátit je zpátky do života. Vymýšlíme složitosti, aby výživa byla co nejoptimálnější, vytváříme plány – např. podávání umělé výživy v průběhu noci.

S dysfagickými pacienty, kteří mají problém s polykáním, postupujeme krok po kroku společně s logopedy a pomáháme jim znovu jíst “normálně”.

Křehkým seniorům dáme najevo péči a pomáháme jim zajistit vše potřebné, aby se neopakovala situace, kdy neměli co jíst nebo jak si stravu připravit. Umírajícím pacientům zlepšujeme kvalitu života a zpříjemňujeme konec.

Kdo by takovou práci nemiloval.

Nezapomeňte Terezu sledovat na jejím Instagramu nebo si pustit její lekce Obezita a výživa a Výživa v nemoci.