Přerušovaný půst, známý také jako Intermitent Fasting, je stravovací metoda opěvovaná pro řadu zdravotních výhod. Jedná se ale skutečně o tak mocný nástroj? O benefitech i možných problémech přerušovaného půstu jsme hovořili s Michalem Richterem, nezávislým výživovým specialistou.
Oba pojmy jsou do jisté míry synonymy a jde spíše o subjektivní vnímání významu. Z hlediska doby se může půst někomu jevit jako delší (dny) než hladovění (hodiny). Také se na pojmy můžeme podívat optikou toho, co omezujeme – z náboženského aspektu se často při půstu vynechávají konkrétní potraviny/skupiny potravin a nemusí jít o přerušení kompletní dodávky jídla, kdežto u hladovění nejde o konkrétní potraviny, nýbrž o absolutní omezení energetického příjmu. Nicméně jasně ohraničené definice tyto pojmy nemají a jsou dle mého názoru zaměnitelné.
Díky kratšímu časovému oknu pro jídlo, případně kaloricky chudším dnům, je snazší dosáhnout celkového energetického deficitu vedoucí k úbytku tělesné hmotnosti a dosažení zdravotních benefitů.
Nejsou. Dříve převažovaly důvody náboženské a u pračlověka šlo o prostou nedostupnost jídla, dnes se jedná spíše o důvody estetické (redukce tuků) či jde o pouhou zvědavost.
Tělo dostane více času na řádné zmetabolizování a využití přijatých živin. Máme více času na ostatní činnosti (neřešíme tak často jídlo). A prozření, že i když delší dobu nejím, tak se vlastně nic špatného nestane, ba naopak (za předpokladu správně vybraného typu přerušovaného půstu).
Není. Funguje hlavně na bázi energetického deficitu, což potvrzují i odborné studie srovnávající půst s běžnou dietou. Pokud se někdo zvládne přejídat i v krátkém časovém okně (tedy dosáhne energetického nadbytku), tak ho delší časové okno bez jídla nespasí a pravděpodobně nedosáhne žádných zdravotních benefitů. Ty jsou totiž až na výjimky zrcadlené hlavně v úbytku tělesného tuku (zejména útrobního).
Hlavně zdravotní stav a životní styl. Tzn. jsem zdravý člověk, nebo mám již omezení vyžadující dietní úpravy? Sportuji? A pokud ano, kdy nejraději/nejvíce? Mám spíše šetřivý typ metabolismu, který s odstupem času od diety reaguje „jojo“ efektem? Jaký je můj denní režim? Jaký jsem chronotyp? A v neposlední řadě, stravuji se výhradně vlastním jídlem, nebo jsem společenský tvor a jím rád/a s ostatními lidmi?
Z hlediska odborných studií vycházejí ne úplně příznivé závěry pro typ 20/4 (20 hodin půst, 4 hodiny jezení), protože se jedná o velmi přísnou variantu, kdy je takřka nemožné přijmout všechny potřebné živiny. Navíc může docházet kvůli drastickému energetickému deficitu ke ztrátě aktivní hmoty. Osobně bych preferoval typ 16/8, který je dle odborných studií a praktických zkušenosti dlouhodobě udržitelný.
Může to být jedna z redukčních variant, ale v první řadě jde o dlouhodobou udržitelnost a zdravotní nezávadnost. Na půstu mohou sice lidé snáze dosáhnout energetického deficitu než na klasické dietě, nicméně pokud nebude pro člověka dlouhodobě udržitelný, tak ať jej pomyslně obejde obloukem a poradí se s nutričním specialistou o jiných možnostech.
To závisí na typu půstu. Pokud dodržuji variantu 16/8, je dobré načasovat sport tak, aby následoval až po prvním příjmu živin. Pokud dodržuji model, ve kterém je více dnů v řadě s minimálním či žádným energetickým příjmem, rozhodně bych v takové dny neabsolvoval sportovní aktivity s vysokou intenzitou, protože mi hrozí energetický kolaps.
Pokud jsou pocity hladu nezvladatelné, měl bych přehodnotit, zdali dodržuji vhodnou variantu přerušovaného půstu, případně jestli ji mám dobře nastavenou. Pokud se jedná o běžné chutě, dají se zahnat nekalorickými nápoji se sladidly, případně pomohou žvýkačky. Nicméně s nimi bych byl z hlediska denního množství opatrný, protože obsahují polyalkoholická sladidla, která se ve větší dávce mohou propsat do energetického příjmu.
Osobní zkušenost mám jen s nedobrovolným půstem (např. na výletech, které se nečekaně protáhly a člověk neměl žádné zásoby jídla). Navíc jsem typ, který snadno ztrácí hmotnost v tom negativním slova smyslu, takže pro mě jakýkoliv půst nedává smysl, protože by bylo ještě těžší si hmotnost udržet, o jejím navýšení ani nemluvě (např. při posilování).
Ve spolupráci s Michalem Richterem napsala Milena Toman.