Nechce se vám cvičit? Naučte se aspoň dobře odpočívat

Možná si říkáte, že psaní o odpočinku je trošku zbytečnost. Je to přece stejně primitivní jako dýchání. Automatika, kterou tak nějak přirozeně umíme. Ale umíme ji ještě vůbec…

…když všude okolo je jen samá PRODUKTIVITA? TO-DO listy, které neberou konce? A nároky, které si na sebe dennodenně nakládáme? 

Odpočinek = výčitky svědomí

Pro mnoho lidí odpočinek už prostě neexistuje, neví, jak na něho, a nebo tak nějak tuší, ale nedovedou se poprat s výčitkami svědomí. Protože přece není OK nic nedělat. Protože „nic nedělat“ se začalo rovnat lenosti. A asi nebude vůbec přehnané říct, že mnoho z nás odpočívá, až když jsme natolik vyčerpaní, že nám nic jiného nezbyde. Poznáváte se?

„Odpočinek je zvyk, který by neměl být řešením naší vyčerpanosti, ale pravidelným návykem, díky němuž stav vyčerpání vůbec nenastane.“

Ztracené umění odpočinku

Možná po odpočinku toužíte, ale nemáte na něho čas. Nebo se mu vyhýbáte, protože je pro vás každodenní „rush“ natolik uspokojující, že žijete s přesvědčením „odpočinu“ si až v důchodu”. A nebo vám prostě nejsou vhod pocity, které se na vás během odpočinku začnou hrnout, a tak nicnedělání zařadíte do kategorie „nepříjemné.“ 

„Během odpočinku se začínají vynořovat nejen pocity nudy, ale také pocity, které jsme věčnou touhou po výkonu zadusali. Nedostali šanci k vyjádření, a tak využijí chvilky, kdy mají šanci, že je konečně zaregistrujeme.“

Přiznejme si, že trénink občas bolí. A že i odpočinek už někteří z nás musejí cvičit. A stejně jako se hned nevrhnete na půlmaraton, tak i ztracenému umění odpočinku se můžete protrénovat hezky pomaličku, krok za krokem.

Začněme inventářem a faktem, že ve světě plujícím na kortizolu nás nedostatek odpočinku ničí.

Zastavme vlnobití kortizolu

Jednoznačným důvodem pro odpočinek je S T R E S. Pokud je jednota “mysli a těla” pod jeho neustálým tlakem, umí stres nadělat pěknou paseku. Hladiny stresového hormonu kortizolu stoupají, tělo i hlava jsou pořád ve zbroji a je jen otázkou času, kdy se jejich obranné mechanismy sesypou jak domeček z karet. A s nimi i všechno, co nám doposud fungovalo.

A možná i proto je v dnešní době tak velký zájem o mindfulness. Zjišťujeme, že tenhle rytmus neudýcháme.

Co nám v odpočinku brání?

Na začátku si proto přiznejme, co všechno nám v odpočinku brání. Udělejme si inventář aktivit a vpasujme do něho chvíle, kdy místo scrollování Instagramem uděláme pár hlubokých nádechů a výdechů.

Přítomnost, lék na dnešní dobu

Vnímejme chvíli naše tělo. Zůstaňme přítomní a všimaví vůči tomu, co se v nás odehrává. A věřte, ale i takové malinkaté cvičení je skvělým začátkem a může při pravidelném praktikování snížit šanci, že se psychicky a emocionálně vyčerpáme…

A kdo má odvahu, může se začít ptát, co nás vede k tomu být neustále zaneprázdnění. A pak krok za krokem vstupujme dovnitř, sami k sobě a k tomu, že dobří jsme, i když jsme dnes nedorazili na kruhový trénink. Nebo na jógu. Nebo nezaběhli náš osobní rekord. 

Konkrétní rady na závěr

Proto když se vám dnes nechce cvičit, cvičte aspoň odpočinek. Necháme vám tu pár psychologických poznámek, se kterými se můžete vydat na cestu.

Pochopte sílu, kterou odpočinek má.

Uvědomte si, že aby tělo i hlava nejeli “na rezervu”, potřebují pravidelnou regeneraci. Tento fakt dejte do kategorie “nezapomínat”.

Cvičte přijetí toho, že nejste robot, který musí zvládnout vše. Ne dnes, ne hned.

Využijte příležitostí obyčejného dne. Při cestě z práce si sedněte chvíli na lavičku. Nastavte tvář slunci, vnímejte teplo, zklidněte dech.

Soustřeďte se na sebe: Rozklíčujte, která aktivita vám přináší klid a uzemnění. Možná to bude malování. Možná meditace. Procházka přírodou… vědomý běh nebo vědomá chůze. Ať je to, co to je, dopřávejte si to často. A bez výčitek.

A nezapomínejte: Mobily, Netflixy a jiná vyrušovadla nechte v těchto vzácných chvilkách stranou.

Autorkou článku je Milena Petrášová.