Na kafi s fyziokoktejlem 2/2: Co vědět, než si pořídíte barefoot boty

V minulém článku jsme se s holkami z Fyziokoktejlu zabývaly držením těla a naťukly jsme téma, které si zasloužilo pořádně rozebrat – barefoot boty. Občas totiž slýcháme, že se jedná jen o módní trend, jehož skutečná funkce je diskutabilní. A protože Kristýna a Olga jsou fyzioterapeutky, odpověděly nám na všechno, co nám ve vztahu k „bosobotám” vrtalo hlavou.

Když jsme se viděly minule, naťukly jste, že na držení našeho těla může mít velký vliv barefoot obuv. Můžete nám to přiblížit?

Kristýna: Určitě, jedná se o fyziologii těla – noha je původně uchopovací orgán, v dětství osahává věci, uchopuje hračky, vnímá teploty a kvalitu materiálu, a v podstatě celé tělo funguje jako jedna velká ruka, která si může vzít věci kolem. Tím, jak se zavíráme do tvrdých a pevných bot, schopnost svých nohou ztrácíme. Proto když rodiče kupují první botičky, je dobré se s někým poradit, protože nechat volnost nožce je dost klíčové, aby se její funkčnost zachovala v plné kvalitě a aby se nedeformovala či zbytečně nezužovala.

Jsem z generace, kdy jsem obuv dědila po sourozencích. Máme si raději kupovat boty nové nebo lze nosit i ty z druhé ruky?

Kristýna: Vždy je dobré se podívat, zda jsou boty sešlapané, protože potom to člověka vede k tomu, že nebude našlapovat správně. Pokud jsou boty sešlapané, určitě je lepší koupit nové.

Začala jsem si kupovat barefoot boty až v dospělosti. Je to pro mě docela změna, například jsem si všimla, že se mi noha o dost zvětšila. Dějí se tam ještě nějaké další změny?

Olga: Určitě, když začneme od nohy – ta najednou dostane daleko více prostoru pro prsty, rozšiřuje se celá klenba i chodidlo. Prsty najednou dostanou příležitost, aby zase  „uchopovaly” zem, a tím že je barefoot obuv měkká, můžeme vnímat, po čem chodíme a jaký je ten povrch pod námi. To je ve srovnání s klasickou obuví, kdy neustále našlapujeme na ten stejně tvrdý povrch, hodně velká změna. Zároveň se nám tím uvolňují interkostální svaly (svaly na noze mezi jednotlivými kostmi), což má vliv na postavení kotníku, ale také bérce, kolena a kyčle. Jen bych upozornila, že je dobré s barefoot obuví začít u dospělých lidí postupně. Například já jsem začala při tréninku ve fitku a pak pomaličku přidávala i na ven.

Kristýna: U dětí je to jiné – když s barefoot obuví začínají, nenachodí toho mnoho, takže to není tak radikální změna. Důležité ale je, že dětem roste nožička rychle a měli bychom je tomu přizpůsobovat, tzn. vždy volit správnou velikost. 

Potřebuji ještě ujasnit, zda se může obuv střídat. Slyšela jsem, že když jednou člověk začne s barefooty, neměl by se vracet k „normální” obuvi.

Kristýna: Důležitý je selský rozum – například pokud je dítěti zima, nenecháte ho mrznout. Když bude mít na chvíli někde na horách jinou obuv, svět se nezboří. Důležité je pak dopřát mu doma dostatečně dlouhou dobu „na volno”.

Pojďme k dalšímu mýtu: „Barefooty do města ztrácí smysl, když je tam všude jen tvrdý, rovný povrch…” Co vy na to?

Kristýna: Udělala jsem si zrovna nedávno soukromý výzkum (smích). Nachodila jsem v Praze přes 24 tisíc kroků a musím říct, že mě nic nebolelo, cítila jsem nohu jen tak, jako by si hezky zaposilovala.

Olga: Já bych řekla, že ve městě není jen rovný a tvrdý povrch. Navíc když už vnímáte povrchy, nic vám nebrání jít na chvilku po trávě, dát noze odpočinout. Nezapomínejme, že dnes je výběr barefoot obuvi tak široký, že si můžete vybrat skvěle padnoucí botu, a to i na chůzi po městském povrchu. Ale i tam platí, že si musíte zvykat – chůze se adaptuje, člověk by měl zkrátit krok, nedopadat tolik na patu a nedošlapovat s takovou silou… a víc to vede k tomu, aby si hlídal postavení nohy jako takové. 

No přiznám se, že když jsem šla v barefootech poprvé, připadala jsem si fakt divně, trošku mi to připomínalo chůzi kačeny. Dá se předpokládat, že má člověk tyhle těžké začátky a pak si to „sedne”?

Kristýna: Jasně. Je to pohyb, který děláme x let a potom si najednou nasadíme jiné boty a je to, jako bychom šli naboso. Vnímáme každý kamínek, bojíme se o nohy, co to s nimi udělá, člověk podvědomě čeká nějakou zradu a pak zjistí, že se nic neděje. Ale ten pocit na začátku jsem měla taky (smích). 

Olga: Lidé, kteří se toho bojí, mohou navštívit podologa, který je vyšetří a zjistí, zda jsou pro ně barefoot boty vůbec vhodné a zároveň doporučí konkrétní typ boty, včetně toho, jak se o nohy starat a na co se v péči zaměřit.

A můžeme se o nohy starat ještě i jinak než barefooty?

Olga: Pomůže nosit vhodné ponožky, které jsou dostatečně široké a nestahují prsty. Domácí rada: vemte si ponožku o pár čísel větší. Existují ale ještě adjustační ponožky – díky nim se prsty hezky roztahují, ale upozorňuji: nejsou to ponožky na nošení, chůzi nebo spaní, ale jen na pár minut denně.

Kristýna: Dětem se dají dát prstové ponožky a nebo můžete vyrobit senzorické koberečky, ty jsou pro péči o dětskou nohu skvělé.

Olga: A nebo pro dospělé: Vzít si krabici, dát si tam luštěniny a přešlapovat v něm, když si čistíte zuby.

Zaujal vás tento článek? Pak nezapomeňte pročíst i první rozhovor s Kristýnou a Olgou, ve kterém jsme se zabývali tím, jak můžeme vědomou korekcí těla uvolnit nejen bolesti fyzické, ale i ty duševní.

Rozhovor s Fyziokoktejlem vedla Milena Toman.