Výživa
Co nám BMI opravdu říká a kdy může klamat?
BMI – číslo, které je na jednu stranu až podezřele jednoduché. Jedno jediné číslo, které má odhadnout naše fyzické zdraví, konkrétně zda netrpíme nadváhou nebo nám hrozí rizika spojená s obezitou. Na druhou stranu ho potkáváme v ordinacích lékařů i v datech o zdraví populace – a často právě podle něj soudíme, „jak na tom jsme“.
Když se na BMI podíváme střízlivě, zjistíme, že není ani zbytečné, ani všemocné. Je to rychlý orientační nástroj, který může upozornit na vyšší riziko v našem tělesném zdraví, ale sám o sobě neumí určit, jestli jsme opravdu zdraví, fit, nebo jestli je naše tělo složením přesně takové, jaké potřebujeme. A právě proto dává smysl vědět, co nám BMI skutečně říká, kde se na něj můžeme spolehnout a kdy je fér doplnit ho dalšími údaji.
Co je to BMI?
BMI (Body Mass Index) je poměr tělesné hmotnosti a výšky – konkrétně hmotnost v kilogramech dělená výškou v metrech na druhou (kg/m²). V praxi tím získáme číslo, které má poměrně dobře souviset s tím, jak často se v populaci objevují zdravotní komplikace spojené s nadměrným množstvím tuku. Pozor, BMI neměří přímo tuk v těle, jde o pouhý odhad.
Hodnoty BMI u dospělých:
- podváha: BMI < 18,5
- zdravá hmotnost: 18,5 až < 25
- nadváha: 25 až < 30
- obezita: ≥ 30
Což v praxi znamená, že pro osobu vysokou 170 cm je podle BMI zdravá hmotnost cca 53,5–72,2 kg.
*U dětí a dospívajících se nepracuje se stejnými tabulkami jako u dospělých – klade se ohled i na věk a pohlaví a pracuje se zde se specifickými percentily. V tomto článku se zaměřujeme pouze na dospělé osoby.
Proč a kdy BMI vůbec vzniklo?
Kořeny BMI sahají až do 19. století: tehdy se hledal jednoduchý způsob, jak popsat „relativní tělesnou hmotnost“ (vztah hmotnosti k výšce) u velkých skupin lidí. Tzv. Queteletův index (dnešní BMI) byl popsaný už kolem roku 1832. Později se ukázalo, že právě poměr hmotnosti k výšce na druhou je pro populační srovnávání praktický a stabilní.
V moderní podobě se z něj stal široce používaný nástroj hlavně proto, že je:
- rychlý (spočítáme ho během pár vteřin),
- levný (bez přístrojů),
- lehko srovnatelný napříč studiemi a populacemi.
Co nám BMI reálně říká?
BMI funguje jako rychlý screening: napoví nám, jestli se nacházíme v pásmu, kde se v populaci častěji objevují komplikace spojené s příliš nízkou nebo naopak vysokou hmotností. Jeho síla je v jednoduchosti – a právě proto se hodí do velkých studií i do praxe, kde potřebujeme rychlou orientaci.
BMI typicky dobře „zachytí“ dvě situace:
- výrazně nízké BMI, které může souviset s nedostatečným příjmem energie/živin, nemocí, poruchami příjmu potravy (vždy záleží na kontextu)
- vyšší BMI, které v populaci často souvisí s vyšším množstvím tukové tkáně a s vyšší pravděpodobností kardiometabolických komplikací (např. vyšší krevní tlak apod.)
Z dostupných dat vychází, že vztah BMI a zdravotních rizik (včetně úmrtnosti) často připomíná křivku do „U“ nebo „J“. To znamená, že vyšší riziko se objevuje jak u velmi nízkých hodnot, tak u vysokých. Zároveň je fér říct, že takové výsledky může ovlivnit řada faktorů – třeba kouření, už přítomné onemocnění nebo situace, kdy nemoc sama vede k úbytku hmotnosti. Stejně jako téměř u všeho, i zde je potřeba individuální přístup. BMI na individuální úrovni není a nemělo by být finálním verdiktem, není to diagnóza.
3 slepá místa BMI
Nevidí tělesné složení (svaly vs. tuk)
BMI nerozlišuje, z čeho se naše hmotnost skládá. Dva lidé mohou mít stejné BMI, ale jeden může mít víc svalů a méně tuku, druhý naopak. Proto u sportovců často BMI vychází vyšší, i když to nemusí znamenat zvýšené zdravotní riziko. Zároveň platí i opačný extrém: někdo může mít BMI v normě, ale bude mít vyšší podíl tuku a nižší podíl svalů. BMI samo o sobě tenhle rozdíl neodhalí.
Nevidí rozložení tuku
Nejrizikovější bývá tuk uložený hluboko v oblasti břicha (tzv. viscerální), který obklopuje důležité orgány jako jsou játra, slinivka a střeva. BMI ale nepozná, kde se tuk ukládá. Právě proto se u hodnocení rizika často doporučuje doplnit obvod pasu (návod najdete níže).
Jak si doma změřit WHR?
Vezmeme krejčovský metr a měříme ideálně vždy ve stejných podmínkách (třeba ráno). Pas měříme ve stoje, metr vodorovně, po klidném výdechu, bez zatahování břicha (orientačně v úrovni horní hrany kyčelních kostí). Boky změříme v nejširším místě přes hýždě. Pak spočítáme WHR = pas / boky. Vyšší WHR obvykle znamená více tuku v oblasti břicha. Za zvýšené riziko se považují hodnoty větší než 0,85 u žen a 0,90 u mužů. Dobré je také sledovat trend, jak se hodnota mění v čase.
Nevidí komplexní zdravotní profil
BMI také neříká nic o tom, jak jsme na tom např. s krevním tlakem, glykémií / inzulinovou citlivostí, spánkem, stresem, pohybem, kondicí a silou, léky nebo zdravotními diagnózami. Proto se může stát, že dva lidé se stejným BMI mají úplně jiný zdravotní profil.
Muži vs. ženy
U dospělých počítáme BMI stejně pro muže i ženy a stejné jsou i základní kategorie (podváha / zdravá váha / nadváha / obezita). Rozdíl je v tom, co stejné BMI typicky znamená uvnitř těla. Ženy mívají při stejné hodnotě BMI a věku v průměru vyšší procento tělesného tuku než muži, mimo jiné proto, že ženské tělo má biologicky vyšší podíl „nezbytného“ tuku a jinak pracuje s energetickými zásobami (souvisí to i s reprodukční funkcí).
Jak s BMI pracovat?
V první řadě je důležité pamatovat na to, že nemá smysl stresovat se jedním číslem nebo ho brát jako měřítko vlastní hodnoty – tělo se přirozeně mění, každý máme jiné složení (svaly vs. tuk) a zdraví se do jedné hodnoty vejde jen stěží. Zároveň ale nemusíme BMI úplně ignorovat: když nám dlouhodobě ukazuje trend směrem nahoru (a spolu s tím roste třeba i WHR), je to užitečný signál, že má smysl podpořit základní pilíře zdraví.
Nesnažme se vyhrát nad jedním číslem – cílem je dlouhodobě podpořit naše zdraví návyky, které fungují pro naše tělo. Pokud si nejsme jistí, nebo se hodnoty rychle mění, je na místě konzultace s lékařem/nutričním terapeutem.
Autorkou článku je Petra Čermáková
ZDROJE:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4890841