Sport

Rozhovory

Proč je nejlepší sed ten další, vysvětluje Nela Ďopanová

16. červen 2021

Tušíte, který pohyb či sport vykompenzuje celodenní sezení? Má smysl sedět při práci na gymnastickém míči? A jak pohyb do svého dne zařazuje sama zakladatelka Fpohybu Nela Ďopanová? Začtěte se do rozhovoru nebo si ho rovnou pusťte ze záznamu na našem Instagramu.

Nelo, jak vypadá tvůj běžný den a co všechno v něm považuješ za pohyb? Protože jak víme z tvé lekce, pohyb není jen ta jediná hodina ve fitku. Co všechno do svého každodenního pohybu řadíš?

Můj běžný pracovní den se liší podle toho, zda vysíláme webináře pro firmy nebo podle toho, co mám zrovna ten den za priority, ačkoli tak či onak jsem sedavec, moje práce je převážně sedavá.

Co se ale neliší, jsou mé tři ranní rituály, které praktikuji každé ráno, i kdybych kvůli nim měla vstát v 5 hodin. Zaberou přibližně 20 minut.

Je to krátká, zhruba 10 minutová meditace, po které beru do ruky deník a zapíšu vše, co mě zrovna napadne nebo na co se daný den potřebuji zaměřit. Filtruje mi to myšlenky a v kombinaci s meditací je to pecka! A potom pár kompenzačních pohybů, které mám z rehabilitace, a vím, že mi prospívají. Obměňuji je zhruba každé tři měsíce.

Během dne se snažím být co nejvíce v pohybu ve smyslu zkracovat dobu, kterou trávím ve statických pozicích na minimum. To je základ plus k tomu cílený pohyb, například plavání.

Ne každý asi ví, že ses narodila s rozštěpem páteře. Jak moc tě to ovlivňuje a nakolik se svému tělu musíš stále věnovat a pracovat na sobě?

Před pandemií jsem chodila 3x týdně plavat a myslela jsem, že bez toho nemůžu být. Najednou už je bazén přes rok zavřený a člověk zjistí, že funguje i bez plavání.

Dali jsme si s mým fyzioterapeutem výzvu, abych fakt dva měsíce vůbec cíleně necvičila. Což pro mě bylo nepředstavitelné, když jsem zvyklá hodně a pravidelně cvičit. Když jsem byla po operaci, tak jsem cvičila klidně 6 hodin denně, jenom abych se co nejdřív postavila na nohy. Takže když mi pak někdo řekl, nesmíš vůbec cvičit a cíleně se hýbat dva měsíce, tak to bylo opravdu náročné.

Ale taky se vlastně vůbec nic nestalo, jen pak když jsem třeba cítila záda, šla jsem si udělat pár cviků, abych to rozhýbala a ten tah v zádech ustoupil, to jsem dovolené samozřejmě měla.

Co se týče rozštěpu páteře, nic mě nebolí. Když to hodně přeženu s chůzí nebo nějakou pro mě ne úplně optimální aktivitou, tak následně musím dát tělu buď delší odpočinek nebo naopak udělat pár kompenzačních pohybů, které cítím, že mi pomůžou popř. ten bazén je v tomto pro mě taky neskutečný pomocník.

Člověk si najde takové své nutné minimum, které ví, že mu stačí a funguje. To se v průběhu času může měnit, takže rozhodně zůstávat ve vztahu se svým tělem, vnímat ho a poznávat ho.

Mrzí mě, že se nikdy nevydám na 8hodinový track po Norsku, protože to bych asi úplně odpadla, ale takhle v denních činnostech mě to omezuje do té míry, jakou tomu sama dám.

Jednou z myšlenek projektu Fpohybu je mezi lidi přinést pohybovou gramotnost. Co to vlastně znamená a proč bychom si třeba měli do firmy objednat Fpohybu?

V Fpohybu jsme na cestě změnit firemní pohybovou kulturu. Všechny programy, které děláme, se snažíme koncipovat hravě, jednoduše a hlavně je tam i vzdělávací část. Tělo vnímáme jako hlavní pracovní nástroj člověka. Umožňuje mu fungovat a podávat výkony, vytvářet hodnoty.

Zvyšování pohybové gramotnosti pro nás znamená umět pracovat s tím hlavním pracovním nástrojem, naším tělem, aby bolest byla výjimkou a člověk měl dostatek energie během celého dne. Mohl jít po práci dělat, co má rád, a nenutil se jít vyběhat do posilovny, nebo naopak úplně neodpadnul na gauč.

Kdybych měla být konkrétní, vždycky tam máme nějaké základy – pracovní prostředí, držení těla, jak přistoupit k sezení, a dále to už pak rozvíjíme na konkrétní části těla, komplexní pohyby, souvislosti s produktivitou a psychikou.

Uvedu příklad – šíje. Nejdříve si ukážeme, kde se vlastně šíje nachází, rozebereme nějakou reflexi stavu, jak je na tom jejich šíje, co všechno ovlivňuje a na co je napojená. Takže když mě bolí, tak přicházíme na to, proč může bolet, hledáme příčiny a jak to efektivně řešit. Respektive ještě lépe – aby mě vůbec nezačala bolet. A tohle všechno se snažíme učit pomocí her nebo pohybů, aby si na to sami přišli, zapamatovali a hlavně, aby je to bavilo.

Co bývá nejčastějším problémem lidí v kancelářích nebo na homeofficu, dlouho sedících u počítačů?

Pokud bych trochu poodstoupila od těch pozic, tak bych začala tím, jak nás sedavý způsob života ovlivňuje, co vůbec způsobuje. V našich webinářích pokládáme v úvodu otázku, který sport vykompenzuje celodenní sezení (8-10 h denně). Dáváme tam anketu, kde je na výběr z možností, jaký tedy sport si lidé myslí, že to je.

Tohle zkoumali američtí kardiologové, kteří přišli na to, že bohužel hodina denně žádného sportu nevykompenzuje hodiny strávené sezením. Kvůli dlouhodobým pasivním pozicím nedochází k masáži vnitřních orgánů, takže už existuje spoustu výzkumů, jak vzrůstající trend sedavých zaměstnání souvisí s nárůstem civilizačních onemocnění.

Hodně lidí vnímá jako největší problém bolest. V kanceláři to bývají nejčastěji bolesti zad nebo šíje.

Naopak některé svalstvo je povolené, zpomaluje se metabolismus, takže hodně lidí řekne přibírání. Ale všechno souvisí se vším, lidské tělo je prostě komplex a je dobré si najít, proč a co se vůbec děje. A co mě zarazilo, že spousta lidí si na to snaží zvyknout. Zvyknout si na bolest a brát to jako normální věc.

Co bys doporučovala, pokud si fakt musím odsedět těch 12 hodin u počítače denně, na co si dávat pozor a na co myslet?

V souvislosti s tímto určitě doporučuji si přečíst knihu Atomové návyky. Nepodceňovat malé věci, já se třeba během dne snažím nemít to tělo stále ve statických pozicích a udržovat ho právě jen za pomocích mikropohybů. Ty pro nás mají takový složený úrok – necítíme to teď hned, ale ve výsledku pro nás udělají hodně.

Základní princip je asi napřímení-uvolnění, což je něco jako kyslík pro páteř. Kdežto v tom pasivním posedu nás drží pasivní struktury, které se postupně uvolňují a uvolňují. Takže za mě určitě mikropohyby, napřímení-uvolnění, kontrolovat si jestli nemám hlavu v předsunutí.

Dále mám pracovní prostředí nastavené tak, aby mě vždycky motivovalo, takže mám všude karimatku a různé balónky. Taky určitě doporučuji chodit bosky. Když cokoliv píšu na notebooku, můžu si mezitím nohy masírovat nebo při psaní na telefonu jít do dřepu.

Co už je možná docela hardcore a může znít trošku trhle, tak já mám vlastně klasickou krabici od bot, která je naplněná čočkou (může to být jakákoliv luštěnina). Když vím, že něco potřebuji dodělat a budu u toho sedět třeba 20 minut, dám si nohy do krabice s čočkou, což
je pecková propriocepce pro nohy. Nebo pořídit hrazdu, já vždycky když jdu okolo, tak se chviličku pověsím. Za mě tedy funguje mít po ruce nebo na očích takové malé pomocníky, aby to bylo takové malé hřišťátko – taková zoo.

Jak se díváš na overbally nebo třeba sezení na gymnastickém míči, a doporučila bys dlouhodobě tyto pomůcky?

Naše filozofie je taková, že nejlepší sed je ten další. Neustále tu pozici měnit, být v tomto ohledu variabilní a tady tyhle pomůcky jsou super, mohou být zpestřením pro náš sed, ale jen krátkodobým.

Je potřeba si uvědomit, že jde o nestabilní plochu, takže třeba overball tak na 10 minutek, s tím, že se o něj neopírám, ale spíš se ho snažím přidržovat. Možné jsou tři různé pozice. První, kdy si overball z jedné třetiny přisednu, což pomáhá hodit pánev do neutrální pozice, pomůže mi se napřímit. Další může být na úrovni beder, která slouží jako kompenzace proti zakulaceným bedrům. A třetí tak nějak pod lopatky, kde mi může pomoci s napřímením hrudní páteře. Tolik k overballu.

Co se týče velkého gymnastického míče, tak zase určitě nedoporučuji na celodenní sezení. Začít třeba na 10 minutách. Jde o to, že když už cítím, že nejsem v napřímením, ale jdu do uvolnění a nějakého svého kreativního sedu, tak už bych se vrátila raději na židli. Tím, že míč je nestabilní plocha, tak si svaly tady ten stereotyp dvakrát rychleji zapamatují a posilují se ve shrbené pozici místo v napřímené.

Spousta dotazů bylo i na roller – masážní válec. Co si o něm myslíš ty a je dobré jej v průběhu dne používat?

Při přípravě na fyzický výkon je vhodnější roller použít rychleji, dynamičtěji, aby se svalstvo stihlo prohřát. Naopak pokud se potřebujete uvolnit, je dobré ho použít pomaleji.

Jako doplněk k sedavé práci dává smysl si projet například hrudní koš, záda, zkrátka se trošku uvolnit. Běžcům po doběhnutí vyhovuje na masírování lýtek či stehen, takže určitě super!

Židle na které sedíš, se jmenuje Neseda. Mohla bys říct, v čem je speciální a jak jsi s ní spokojená?

Máme spoustu různých videí a příkladů, jak se na Nesedovi dá sedět, dá se na ní i dřepět, klečet nebo dokonce dělat stojky. Je toho opravdu hodně. Razí stejnou filosofii jako my – že nejlepší sed je ten další.

Kdokoli by si to chtěl zkusit, může se jít podívat za námi do showroomu (jinak se dá objednat na neseda.com). Já už si u práce nedovedu představit sedět na ničem jiném. Má dvě provedení – klasik verzi a prémiovou. Moje oblíbená pozice je s opřením se o prsa.

Narazila jsi během své praxe na něco, co tě fakt hodně překvapilo? Máš nějaký “aha moment”?

Často nejvíc překvapím já sama sebe. Například před webinářem si nemůžu dát kafe, protože pak mluvím hrozně rychle a jsem celkově na lidi strašně hrrr.

Nebo když jsme ještě vystupovali osobně (offline), tak že na mě mnozí lidé působili tak jako nezaujatě. Na tváři poker face, tvářili se, že je to nezajímá, moc nechtěli interagovat. Ale stávalo se mi, že to byli právě přesně ti, kteří pak po hodině došli a dali mi milou zpětnou vazbu. Takže tohle bylo určitě jedno z velkých překvapení, že lidé, tvářící se, že je to vůbec nezajímá, pak byli často nejvíc aktivní nebo komunikativní.

Co tě na tvé práci baví a naplňuje nejvíce?

To, že se neustále učím nové věci. Pracuji primárně sama na sobě, díky tomu se posouvá i moje práce, pracovní výsledky. Pak určitě, že tým Fpohybu je skvělá parta lidí, pro mě už taková menší rodina.